V bulharském pohoří Rila pramení 368 km dlouhá řeka Iskar, ke které jsme se dostali na konci našeho putování od Turecka přes Řecko, když se nám z treku po Pirinu nechtělo rovnou domů.
Vystoupili jsme z vlaku na nádraží Lakatnik a vrátili se o několik desítek let zpátky. I v Sofii ještě dnes narazíte na mnoho připomínek éry socialismu, ale tady jsme se ocitli v místě, kde moskviče opravdu ještě jezdí, kde v malé samoobsluze koupíte jen nafouknutý bílý chléb, slunečnicovou chalvu, pár konzerv, barevné limonády a jablka. Nároží a sloupy jsou tu olepené vzpomínkami na léta zesnulé vesničany, jen výjimečně je nějaký dům v rekonstrukci a spousta bytů je vybydlených. Soutěskou rachotí nákladní vlaky a kozy se pasou na úbočích skal.
Když ale přejdete kamenný most a podél říčky Probojnica se i vy probojujete k ústí potůčku s tůňkou lákající ke koupání, ocitnete se zase v jiném světě. Ve světě, kde se mísí doba ještě pozapomenutější s možná trochu rozmarným dneškem.
Na parkovišti u piknik placu se můžete rozhodnout, jesli skočíte do ledové vody, dáte si highlinu, prozkoumáte jeskyně, zalezete si na skalách nebo zahájíte trek do pohoří Stará planina. (Můžete tady taky doplnit zásoby pitné vody.)
Chce to lepší techniku
My jsme si vybrali od každého trochu. Stan jsme postavili hned pod skalami, počasí bylo fajn, tak s chutí do toho.
„Uf, uf, sakra, tohle, že je šestka?‟
Kdo tohle už někdy nezažil? Řádně rozlezení po několika měsících ve sportovních oblastech při dnešním lezení funíme a nechápeme, jak udělat další krok. A to by podle čísla mělo být něco lehčího na rozlezení. V nabídce je asi 350 cest a my si nemůžeme vybrat a jen kroutíme hlavou. Po několika dnech už to ale víme. Sem se pro čísla nejezdí. Tak pro co teda? Ne nadarmo se oblasti přezdívá La Technik, silou to tady neurvete. Tady se u lezení musí myslet, zkoušet, vyvažovat. Za chvíli z nás pěkně leje, a tak se pádíme osvěžit do tůňky.
Netopýří paláce
Můžete se také ochladit v některé z nesčetných jeskyní, které tu vytváří složitá bludiště. Jen buďte, prosím, ohleduplní k jejich obyvatelům – netopýrům, kterých jsou tu celé kolonie. Pokud chcete něco dobrodružného, nevynechejte komplex chodeb s názvem Tmavá díra (Temnata dupka). Je to chráněná krasová jeskyně s podzemní řekou a vodopádem. Wikipedie udává délku trasy 5,6 km, ale u vchodu je cedulka s údajem 9 km a s oznámením, že dovnitř je vstup povolen pouze s průvodcem. Mříže na vchodu jsou ale vylámané (nebo aspoň v r. 2019 byly) a uvnitř jsou na stěnách značky. Mnoho značek. Takže se v nich pravděpodobně, stejně jako my, nevyznáte. Některé nebezpečné úseky jsou opatřené fixními lany a pohybujete se tam po kamenných krustách. Přeskakujete z plošiny na plošinu nad hlubokou propastí jako v počítačové hře. Strašidelné hučení řeky vám ale jasně dává najevo, že hra to vážně není. I když nás to bavilo moc.
Bydlení na skále
Zajímavým zpestřením pro nás bylo i nocování v Orlím hnízdě – miniaturní chatičce, kterou na skalní stěně v roce 1938 vybudovali nadšenci z Bulharského Alpského klubu. Musíte k ní vylézt některou z přilehlých cest nebo jako my slanit z náhorní plošiny. Celkem pohodlně se v ní vyspí maximálně dva lidé. Pohodlně, co se týče prostoru. Celou noc vás ze spánku budou rušit projíždějící vlaky, jejichž rachocení se rozléhá údolím. Stejně jsme si to ale nenechali ujít a postupně jsme se ve spaní v hnízdě vystřídali.
Highline
Pokud patříte mezi ty, kteří více než lanu věří ploché smyčce, můžete si zkusit highline nad přítokem Iskaru. Než ale přijmete pozvání od rozverných bulharských linerů, raději si oba konce kotvení osobně zkontrolujte. Když jsme tam byli my, jistilo se na jedné straně za bytelné navrtané kotvy a na straně druhé za pár pochybně vyhlížejících tenkých stromků.
Cyklotrasa BP2
Pro milovníky kol se tu nabízí putování podél řeky Iskar ze Samokova do vesničky Baikal na soutoku s Dunajem. Celá trasa měří 291 km a prochází malebnou krajinou kaňonů a soutěsek s mnohými kulturními památkami, zatím ale není značená.
Marteničky
Pokud oblast navštívíte na jaře, možná také uvidíte na větvích mnoha stromů v okolí malé panenky, náramky nebo přívěsky. Jedná se o marteničky (mart = březen), které se původně vyráběly z vlny a mají symbolický význam. Červená barva znamená krev a život, bílá čistotu a štěstí. Podle tradice jsou účinné jen ty darované. Náramky uvazuje nejstarší žena v rodině na ruku malým dětem pro zdraví a proti zlé magii, dávají se také domácím zvířatům a na větve ovocných stromů. Panenka a panáček jsou pro věrnou lásku.
Info k lezení
Databázi cest najdete na bulharských stránkách. Odkazy jsou u jednotlivých sektorů. Jsou tu k dispozici popisy sektorů a jednotlivých cest spolu s fotkami skal a nákresy.
Nejvíce cest pohromadě najdete v části Vrazhite dupky (climbingguidebg.com). Jde o souvislý pás skal s 340 cestami v obtížnostech od trojek do 8c. Většina cest se pohybuje ve středu těchto obtížností s výškou kolem 20 metrů. Čekejte sportovně zajištěné cesty v položené, kolmé i převislé skále, většinou po lištách.
Přístup z parkoviště je 10 minut chůze po pěšině do kopce k prvním sektorům a další čtvrt hodinku podél skal do těch vzdálenějších. Orientace skal je na jih.
Petrenski dol
Je zapadlejší a tudíž nejklidnější část Lakatniku. Z parkoviště dojdete po pěšině kolem jednoho stavení proti proudu potoku Petrenica na skvělou louku vhodnou k táboření. Odtud se po pěšinách dostanete ke skalám. Na Siniat vir si můžete užít 12 cest v obtížnostech 6a až 7b v délce 22 metrů a dopolední slunce. Naopak slunko odpoledne budete mít na skále Iglata na Kaloyan, která je vysoká 40 metrů a najdete tu 3 cesty (5c+, 6a+, 7a). Průvodce zde.
Masiv Vodenitsata
Tvoří skalní roh na soutoku řek Probojnica a Iskar. Přístupný je z parkoviště po mostku nad tůněmi a po pěšině do kopce. Na masivu je 55 cest v obtížnostech od 6b do 8a+. Většina cest je ve vyšších obtížnostech. Délka cest je kolem 30 metrů a orientace skal je na západ (částečně i na jih). Připravte se na převislé lezení. Průvodce zde.
Skvělým místem jak pro lezení, tak pro base camp je sektor Alpiyska polyana (Alpská louka). Přímo ve skalním amfiteátru můžete tábořit na zelené louce s možností schovat se před deštěm pod skalou nebo v nedalekém kamenném domku (možnost přespat, kadibudka). V lezení je výběr z 37 cest od 5b do 8b. Většinou opět spíš ve vyšších stupních. Cesty jsou dlouhé kolem 30 metrů, sportovně odjištěné a skála je orientovaná na západ.
Na pilíři, který vybíhá k řece Iskar najdete bivakovací chatičku Orlí hnízdo a dostanete se odtud i pod velkou stěnu sektoru Chernata stena (Černá stěna), kde je 32 cest s délkou 40 metrů od 5b do 7b+ (většinou šestky) v položené až kolmé skále s občasným převískem, orientací na jihovýchod a příjemnou expozicí a výhledem do údolí Iskaru. Jistí se z travnaté exponované police, ale vše je dobře zajištěno.
Na dalších skalách proti proudu Iskaru se nachází několik tradičních vícedélkových cest do 65 metrů. Sektor se jmenuje Lokomotiv.
Pozor, pokud otevřete stránky s jinak velmi obsažným průvodcem, nenechte se zmást nákresem sektorů, který neodpovídá číslování v tabulce. Na nákresu jsou jako R1 označené Vrazhite dupki, ale v tabulce má toto číslo Gubislav, která je ještě kus údolím po silnici. Takže ani dalším číslováním jednotlivé sektory nesedí s nákresem a jsou o jedna posunuté.
Aleš Ali Podivínský, Kateřina Minková
www.livepla.net